Prosinec 2007

fifty v Africe - urovnání sporů!

29. prosince 2007 v 19:08 | Liyah |  *Ne-Ws*
Poté, co Fif a spol ukončili dubajským vystoupením své dvouměsíční evropské turné, navštívili černý kontinent. Tam se v rámci své performance Fiddy setkal na jednom pódiu s místním rapperem Idrisem Abdulkareem, se kterým měl po čtyři roky velmi konfliktní vztahy. 20. prosince 2007 vystoupil 50 Cent v Calabaru v africké Nigerii, kterou navštívil již podruhé. Spolu s ním přicestoval i Lloyd Banks a spolu předvedli na velkolepě pojaté místní show Ayo Technology. Po jejich výkonu byl ale Fiddy po něm nastupujícím Idrisem Abdulkareem zavolán zpět na stage, když mu místní MC ozřejmil, že by měl přijít aby viděl "True African Love". Fifty svolil a dostavil se. Na tom by nebylo nic pozoruhodného, kdyby se mezi oběma zmíněnými netáhla letitá nevraživost.Kde že jsou její počátky? Před čtyřmi lety, v prosinci 2004, se konala první Fifova návštěva Nigerie. Konflikt nastal z jediného důvodu, tím bylo Eedrisovo ego. Měli totiž na cestě do další destinace sdílet stejný letoun, kterým se přesunovali do Port Harcourt, kde měli další vystoupení, a tak letiště Murtala Mohammed Airport bylo svědkem toho, jak Abdulkareem, jenž sám sebe nazývá největším nigerijským rapperem a proslul hláškou "I Am a Nigerian, I Deserve every respect I could get," se pohodlně usadil na sedadlech první třídy, jež byly zabookovány na jméno Curtis Jackson. Když do letadla nakráčel Fif se svou crew, okamžitě vycítil pokus o disrespekt jeho osoby a přímo na palubě se okamžitě strhla bitka, kde údajně bratr neznal bratra.
Podle některých nigerijských novinářů respekt hledající Idris konflikt pečlivě naplánoval, posuzují tak podle jeho prohlášení před nástupem do letadla, kdy se obrátil k hloučku novinářů a prohlásil: "Ukážu jim, že Nigerijci si zasloužej respekt!" Oni novináři také svorně uvedli, že byl notně posilněn alkoholem. Nastoupil tedy i se svými bodyguardy do letadla a využil toho, že se stewardky věnovali usazování jiných pasažérů a proklouzl rovnou do první třídy, kde rezolutně zahlásil: "Tak tady budu sedět! Jakej je rozdíl mezi mnou a 50 Centem? On je hvězda v Americe a já jsem největší rapper v Nigerii. Musím letět první třídou. Proč začínat se vzájemným respektováním?" A začal předvádět obscéní gesta.
Spousta pasažérů tak měla pocit, že měli radši zvolit jiný let, protože už během dvouhodinového čekání na G-Unit se místní rapper se svojí crew choval tak hlasitě, že někteří z cestujících málem přišli o sluch. Jakmile ovšem F-50 s Unit dorazili, propuklo skutečné peklo. Idris v obklopení asi osmi vazounů s napjatými bicepsy v tričkách bez rukávu seděli na Fiftyho sedadlech, na což Američani v první chvíli jen nevěřícně zírali. Poté, co vyšlo najevo, že nejde o omyl a smírné řešení neuspělo, napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Pak propukla zmíněná vřava. Těžké dunění od úderů a nejsprostší nadávky naplnily prostor. Abdulkareemovi hoši vytáhli vyprázdněné lahve od brandy a ty počaly létat vzduchem. Po asi třech minutách ostrého boje skončil jeden z Eedrisových rváčů se střepem zabodnutým pod jedním z očí a krev mu stékala jako proud krvavých slz, když mu prýštila z pěkně hluboké rány. Abdulkareemovi tak začali volat o pomoc. Vedení letiště muselo celý letoun evakuovat a celou G-Unit usadili zpět do neprůstřelného jeepu Mercedes Benz, kterým přijeli a celý koridor byl uzavřen.
Abdulkareem se stále potuloval kolem a vykřikoval: "Nechte nás nastoupit na let do Port Harcourt, 50 Cente, ukážu ti, že tohle je moje země, rozdáme si to spolu!" Pasažéři byli ale nakonec dopraveni zpět do letadla a let mohl úspěšně pokračovat. Fif ovšem odmítl s Idrisem sdílet jedno letadlo a tak do Port Harcourtu neodcestoval a následující vystoupení, kde měli být s Abdulkareem na jednom pódiu, zrušil.
Tolik tedy k historii sporu, který místní MC ještě dlouho živil skrze místní média, afričtí novináři se ale postavili z větší části na Fiftyho stranu, a tak se Idris opřel i do nich. Jeho kariéra prý po tomto konfliktu začala upadat.A jaká je situace dnes? Jak již bylo řečeno, vše je urovnáno. Na vystoupení, které se konalo 20. prosince 2007, byli opět oba umělci jen na pár kroků od sebe. V očekávání dalšího konfliktu ale přišel šok, Idris pozval Fiftyho na stage, aby sledoval jeho performace! To vše již zmíněným slovy, že mu ukáží True African Love. Následovalo předvedení tracku (video link níže), v němž je dominantní pasáží výrok Welcome to Africa. Tato fráze stejně jako celé vystoupení bylo jasně adresováno 50 Centovi. Ten vše přijal sice opatrně, ale přesto se během Idrisovy show předvedl jeden ze svých cool tanečků. Po celou dobu se usmíval jak to umí snad jen on a držel u toho ručku malé místní holčičky. Ta mu po skončení písně sdělila sladké "Uncle Fifty, Welcome to Africa" a roztomile dodala: "We Love You!" Poté se ujala slova moderátorka večera, pozornost si ovšem nečekaně uchvátil Idris, když si vzal Fifa kousek stranou, omluvil se mu a vyjádřil mu svůj respekt a some love. Fifty byl, jak se můžete přesvědčit na přiloženém videu, upřímě dojat a překvapen.
↓ Video zachycující Idrisův výstup a omluvu zhlédněte ↓

P vlastními slovy - Prodigy z Mobb Deep podrobně popisuje zajímavé okolnosti svého zmanipulovaného zatčení

29. prosince 2007 v 18:58 | Liyah |  G-Unit
Bandana P bude po následující 3 a půl roku vězněn. Kvůli nelegálnímu držení zbraně, i když malého kalibru. Prodigy dostal od policajtů nabídku aby podrazil 50 centa a na všechno se zapomene. Odmítl to, a všechno se dočkalo řádného zveřejnění. V odhalování stále pokračuje, pokud vás zajíma práce newyorské policie tak si to rozhodně přečtěte.
Prodigy vlastními slovy:

27. října 2007 jsem s bandou svej hochů vyzvedli Alchemista a vyrazili do světa oslavit jeho narozky. Jeli jsme do klubu na Manhattanu, kde měla R&B zpěvačka Shareefa z Disturbing tha Peace svoji release party. Když jsme dorazili ke vchodu, řekli nám, že si musíme koupit pět flašek za 1.600 Property Of Motherfuckin G-Unit City.czdolarů, aby nás pustili na večírek. Když na nás vybalili tenhle bullshit, rozhlíd jsem se a co nevidím. Po mý levici stojí Hip hop složka policie a zíraj na mě. Pár z nich jsem hned poznal, protože už mě předtím zatýkali a tehdy mi řekli, že bych si měl zvykat na to, že je budu vídat častěji, že jsou přiřazení na MOBB DEEP / G-UNIT.
Každopádně, když jsme se už pomalu přestávali smát těm pitomcům na dveřích za to, že na nás zkusili zkásnout o těch 1.600, vydali jsme se zpátky k našim autům a vyjeli směr Alchemistův crib. Jeli jsme třema autama těsně za sebou, můj neprůstřelnej Chevrolet Suburban jel v čele, hned za mnou můj malej bratránek JM v Benzu a Godfather se zbytkem týmu za ním v Hummeru. Během jízdy mi volá JM, že ho švestky stáhli ke krajnici a zastavily. Tak mu povídám, ať mi brnkne hned jak ho pustěj. Mezitím jsme zastavili, aby jsme si koupili něco k jídlu a čekali na něj. Uplynulo dvacet minut a JM pořád nevolal, tak jsem mu brnknul sám. Řek, že už je v poho a že ho právě nechali jít, tak mu povídám, že se potkáme v Alchemistově cribu.
Godfather a spol se od nás oddělili a tak jsem jel jen já a Alchemist. Když jsme dorazili k jeho bloku, udělal jsem proti pravidlům otočku o 180 stupňů, abych mohl vjet na parkovací místo. Nevěděl jsem ale, že Hip hop fízlové mě celou dobu pozorujou ze žlutýho taxíku. Vyskákali ven a nastoupili na mě, prej ať stáhnu okýnka. Já jim povídám, že je to neprůstřelnej truck a tam se okýnka srolovat nedaj. No a voni mi otevřeli dveře, řekli ať si vystoupíme a začali nás prohledávat! V tom přistavily další dvě neoznačený policejní auta a pozorovali nás. Pak ti dva čuráci, co nás prohledávali a všechno to spustili, začali bez povolení prohledávat můj truck! Tomu se říká ILEGÁLNÍ PROHLÍDKA.
V tom právě dorazil bratránek JM ve svým Mercedesu, přistavil a namířil si to rovnou tam, kde nás ty švestky prohledávaly. JM na mě mrknul a povídá, že ty neoznačená auta co stojej přes ulici jsou ty, co ho před dvaceti minutama přitlačily ke krajnici. V tom mi došlo, že mýho bratránka vlastně dojeli jen protože si mysleli, že v tom autě jsem já. JM měl totiž super nabušenou káru, typicky rapperskou, jeden z top typu od Benze, se zatemněnýma sklama a chromovanýma kolama. Takže žádnej div, že Pricks And Dicks se sekli jak svině.
Když jsem později té noci seděl v cele, ti policajtský negři ukázali svoji pravou ďábelskou tvář. Celou noc se mě snažili přimět, abych podrazil 50 Centa! Chtěli, abych mu do auta nastrčil kvéry, podstrčil drogy, nebo narafičil setkání s policajtem v přestrojení, co by ho dostal. Byl jsem totálně šokovanej, kolikrát to na mě zkoušeli a kolik detektivů a lidí z protidrogovýho na mě posílali. Bylo to fakt šílený.

A třešnička na dortu, ti co mě zatkli, z toho žlutýho taxíku, byli u soudu a lhali velké porotě! Řekli, že viděli, jak schovávám svoji bouchačku do přihrádky v autě. To se nikdy nestalo! LEŽ JAK SVINĚ! Lež, která zničila moje obvinění z nedovolený prohlídky. Okresní prokurátor z mýho případu se jmenuje Zeletta, ten malej namrd přehrál porotě některý moje videa a vykreslil mě jako dokonale vyšinutýho zločince a velkou hrozbu společnosti. Musel jsem vzít těch 3 a ½, jinak bych moh vyfasovat klidně 15. Obvinili mě už z tolika věcí, vraždy, zbraně, krádeže aut a tak dál, vyšel jsem bez úhony z tolika zločinů, že je to až neuvěřitelný. A tak těch 3 a ½ není aní prd proti tomu, co bych si zasloužil.
Sedět půjdu 9. ledna a tak teď trávím co nejvíc času v kontaktu s ulicí. Makám teď kurevsky tvrdě! Natáčím videa na každej špek z HNIC 2, taky natáčím jakousi reality show, co vyjde na Free P DVD, to dostanete grátis k albu. Bude to rozhodně album, co zahejbá světem. YA BOY P ON HIS SHIT RIGHT NOW!

Merry Christmas and Happy New Year!

29. prosince 2007 v 18:40 | Liyah |  Moje Kecy
Bohužel zase mi blbne blog.cz takže jsem vám nemohla všem popřát Veselé Vánoce a dopředu přeju všem Šťastný Nový Rok 2008 :o)

4.Spřátelený bloček

23. prosince 2007 v 23:46 | Liyah |  Spřátelené Blogísky
Novej bloček. Stojí za juknutí. Holky co maj rády Wentwooda, skupinu Nevada Tan tak si tam přijdou na svý :o))

Podpořte LP v Kiss Rádiu

20. prosince 2007 v 22:15 | Liyah |  Linkin Park - News
Podpořte LP v Kissu jsou na "hezkém" třetím místě. A podle mě mají i na 1!!! Sou tam se singlem Shadow of the Day (pro ty kterým utekla doba). Před nima je jenom na druhém místě Britney Spears s jejím druhým singlem Piece on me a na prvním místě Ashley Tishdale s Last Christmas. Denně můžete hlasovat 3x!

Chester & Mike na obálce časopisu

19. prosince 2007 v 0:30 | Liyah |  Linkin Park - Fotky
Crossbeat
Linkin Park, teda spíše Mike a Chester se objevili na obalu japonského časopisu Crossbeat.

Chester a jeho familie

19. prosince 2007 v 0:29 | Liyah |  Linkin Park - News
Jak už jsem zde psala že Chester a jeho syn Draven byli na Kingsley Fashion Show, která se konala 1.12.2007. Tak se tam objevil i s jeho celou familií, jukněte se na fotky které fuckt za to stojí!
Draven ( v dubnu mu bude 6 )
Tyler ( v březnu mu budou 2)
tyler01.jpg image by linkingirls tyler010.jpg image by linkingirls tyler03.jpg image by linkingirls tyler08.jpg image by linkingirls tyler07.jpg image by linkingirls
VÍCE
Jeeee stejně sladcí jako Chazzy :o*


Chester fotečky

17. prosince 2007 v 23:58 | Liyah |  Linkin Park - Fotky
chester01.jpg (31180 bytes) chester02.jpg (62185 bytes) chester03.jpg (50223 bytes) chester04.jpg (14450 bytes) chester05.jpg (19417 bytes) chester06.jpg (20312 bytes) chester07.jpg (21728 bytes) chester08.jpg (24142 bytes) chester09.jpg (14139 bytes) chester10.jpg (9413 bytes)
chester11.jpg (7359 bytes) chester12.jpg (40386 bytes) chester14.jpg (35031 bytes) chester15.jpg (45925 bytes) chester16.jpg (44608 bytes) chester17.jpg (30155 bytes) chester18.jpg (31170 bytes) chester19.jpg (5992 bytes) chester20.jpg (59886 bytes) chester21.jpg (16146 bytes) chester22.jpg (20418 bytes)
chester23.jpg (12937 bytes) chester24.jpg (11516 bytes) chester25.jpg (49376 bytes) chester26.jpg (7655 bytes) chester27.jpg (96126 bytes) chester28.jpg (32787 bytes) chester29.jpg (52122 bytes) chester30.jpg (24448 bytes) chester31.jpg (7773 bytes)
chester32.jpg (77717 bytes) chester33.jpg (36137 bytes) chester34.jpg (11116 bytes) chester35.jpg (27342 bytes) chester36.jpg (32441 bytes) chester37.jpg (16273 bytes) chester38.jpg (18612 bytes) chester39.jpg (25605 bytes) chester40.jpg (59475 bytes) chester41.jpg (16902 bytes)
chester42.jpg (11507 bytes) chester43.jpg (10242 bytes) chester44.jpg (7106 bytes) chester45.jpg (13438 bytes) chester46.jpg (9383 bytes) chester47.jpg (6613 bytes) chester48.jpg (14628 bytes) chester49.jpg (42693 bytes) chester50.jpg (8015 bytes)


Chazzyho terorizovala šílená fanynka!

17. prosince 2007 v 20:28 | Liyah |  Linkin Park - Články
Úspěch a slává často mají i svou stinnou stránku. Platí to i v případě Linkin Park. Superúspěšní rockeří z Kalifornie prodali za svou kariéru již desítky milionů alb, ale nemají jen fanoušky, kteří by je obdivovali a vzhlíželi k nim. Zpěvák Cheser byl několik msíců pronásledován šílenou fanynkou! A není divu, že ještě dnes je z toho pořádně šokován: ,,Ta ženská se nabourala do našich soukromých účtů na telefon, banmky a e-mailů. Četla naši soukromou poštu a zjistila všechna telefonní čísla odinných příslušníků, našich přátel a kolegů z kapely. To už je samo o sobě hodně. Ale nezůstala jen u toho. ,,Najednou se vždycky objevovala tam, kde jsem byl já," popisuje Chester. ,,Vše věděla z mých e-mailů a smsek! Vždy dělala, jako že jsou naše setkání náhodná." Po čase se přestala ukazovat a Chester doufal, že je pronásledování konec! Místo toho se však pronásledovatelka odhodlala k tvrdším prostředkům: ,,Měl jsem z ní strach! Volala mi 30x za sebou a říkala, že o mně vše ví: kde jsou mé děti, kde bydlím, co zrovna dělám - a že má nade mnou a nad mým životem naprostou kontrolu. Jednou večer přišel Chesterovi e-mail, ve kterém stálo: ,,Možná to zítra budeš potřebovat." V příloze byl přiložen tajný detailní plán natáčení klipu, které mělo probíhat následující den! Tahle žena věděla o Chesterově životě více než on sám! A to nejhorší: ,,Nikdo ho nemohl před tímto psychoterorem ochránit! Počítačový specialisté se pokoušeli fanynku identifikovat a předvést před soud - nakonec se to podařilo! Konečně byla tato žena chycena. Koneně už nemusí mít Chester strach. Nicméně dodnes trpí následky šikany. Stále se zvyšuje jeho strach ze šílených fanoušků, kteří by mohli Chestera a jeho rodinu pronásledovat! Otázka zní: Nerozmyslí si to nakonec a nepřestane se svou kariérou? ,,Ne! Sice to byl špatný zážitek, ale 99,98 procent mých fanoušků je naprosto skvělých!"

Linkin Park chtějí mít svůj svět

16. prosince 2007 v 1:05 | Liyah |  Linkin Park - Rozhovory
bubeník Rob Bourdon poskytl Právu rozhovor, v němž osvětlil filozofii kapely, nového alba Minutes To Midnight i to, co v Praze zahrají.

Co říkáte tomu, že se vaše nové album ocitlo hned po vydání na prvních místech v hitparádách více než třiceti zemí?

Celé natáčení Minutes to Midnight pro nás bylo napínavé a nynější úspěch je extrémně vzrušující. Nikdy jsme nebrali jako samozřejmost, že se naše alba dobře prodávají, zvlášť tak dobře jako nyní. Máme z toho obrovskou radost.

Odvažovali jste se na takový úspěch myslet ve chvíli, kdy jste producentovi Ricku Rubinovi oznámili, že chcete dosáhnout nového zvuku, odlišného od toho, který vás proslavil?

Skutečně jsme chtěli na tomto albu znít jinak. Nechtěli jsme ale kapelu změnit k nepoznání. Jen jsme se rozhodli prozkoumat nové hudební území. Na jednu stranu jsme tím podstoupili určité riziko, ale jako umělci potřebujeme zdolávat stále nové výzvy, abychom se vyvíjeli. Trochu jsme se obávali, že se to všem nebude líbit tolik, jako naše starší tvorba.

Přesto jsme se nenechali odradit. Od začátku si myslíme, že to fanoušci ocení a přijmou, protože je to poctivé album, které vychází z nás.

Distancovali jste se od nu-metalu. Nebyl už pro vás zajímavý?

Nikdy jsme neměli moc rádi, když jsme byli řazeni ke konkrétnímu žánru. Od vzniku kapely jsme chtěli jinou hudbu, než jakou dělal kdokoli předtím. Jasně, míchali jsme prvky, které už existovaly, ale snažili jsme se to dělat jinak. Když přišlo na škatulkování, chtěli jsme mít svůj soukromý šuplíček.

Ne že by nás označení rozčilovala, byl to jen náš pocit. Pro lidi je přirozené si hudbu klasifikovat, aby o ní mohli mluvit a věděli, kde najdou nahrávku v obchodě.

Vaše album se na internet dostalo deset dní před vydáním. Co si o internetovém pirátství myslíte?

Internet je mocný nástroj a pro hudební průmysl má zásadní význam. Že si lidé hudbu nelegálně stahují, se může zdát být jasné negativum. Při dnešním zákonném ošetření je to fakticky krádež.

Na druhou stranu je skvělé, že je možno hudbu sdílet. Je to vlastně oslava hudby, můžete si toho poslechnout daleko víc, než kdybyste si jen kupovali alba. Člověk získá ucelený obraz, nezná jen něco. Ve výsledku to mělo na naší kariéru pozitivní vliv. Bez internetu bychom nebyli tam, kde jsme. Takže stahování a sdílení hudby mě netrápí. Hlavní je, že jsou nám fanoušci oddaní.

Kromě toho: počty prodaných CD nejsou naší prioritou. Tou je vytvářet skvělou hudbu, hrát ji na živých koncertech a dělat fanouškům radost.

Na desce jste pracovali přes rok. Z kolika skladeb jste vybírali?

Strávili jsme prací na albu posledních patnáct měsíců a spočítali jsme, že jsme napsali zhruba sto až sto padesát písní. Posledních pět měsíců jsme téměř každý den pracovali společně a každý týden jsme nějaký čas trávili hlasováním o tom, na kterých písních budeme pracovat dál a které vypustíme, nebo necháme pro budoucnost. Šlo o demokratický proces.

Je pravda, že jste použili bicí automat producenta Ricka Rubina, který pamatuje nahrávání první desky skupiny Beastie Boys?

V jedné písni, která byla vydána jen jako bonus, je použitý slavný bicí automat TR808. Co já vím, je to ten samý, co použili oni na své první nahrávce.

Jak dalece je název alba inspirovaný projektem Hodiny zkázy, na němž pracují vědci na univerzitě v Chicagu a který se zabývá tím, kolik času dělí lidstvo od apokalypsy?

Napadlo to zpěváka Chestera Benningtona, když sledoval naučný pořad o tom projektu. Nepoužili jsme to jako stejnou metaforu, pro naše album to má význam, který je spojený s námi. Jelikož jsme změnili styl, předcházelo vydání alba velké očekávání. Pociťovali jsme to jako odpočítávání času do chvíle, kdy představíme nový hudební svět Linkin Park. Také to symbolizuje stav hudebního průmyslu. To, že si lidé nekupují CD, což je podstata současného stavu, ho nutí ke změně. Musí se změnit, je otázkou času, kdy se to stane.

Kolik starších skladeb v Praze odehrajete vedle úplných novinek?

Máme připravený set, který je průřezem celou naší tvorbou. Budeme hrát spoustu písní z desek Hybrid Theory i Meteora. Představíme jen asi pět nových písní. Možná ovšem v průběhu turné nějaké přidáme.

Vzpomínáte na váš první pražský koncert?

Jasně. Minimálně si pamatuji, že jsme tam natáčeli video k písním From the Inside a Numb. Jinak nejen Praha, ale celé to evropské turné bylo neuvěřitelné. Milujeme koncerty v Evropě a do Prahy se opět těšíme. Minule to byla skvělá show a my se to pokusíme překonat.

8.6. 2007 13:49, Šárka Hellerová, Právo

Linkin Park - Naše hudba by měla být terapii

16. prosince 2007 v 1:01 | Liyah |  Linkin Park - Rozhovory
O třetí desce Linkin Park se toho napsala spousta ještě předtím, než ji vůbec někdo slyšel. Aby ne - kalifornská skupina prodala miliony předchozích nahrávek "Hybrid Theory" a "Meteora", neméně úspěšné byly její experimentální projekty remixů nebo mash-upů s rapperem Jay-Zm. Když "Minutes To Midnight" vstoupilo do obchodů a první výlisky dorazily do novinářských redakcí, mnozí byli překvapeni. Linkin Park, jak slíbili, opustili úspěšnou formulku melodického nu-metalu. Narazili při tom ale na pár problémů: texty se snaží v náznacích řešit zásadní témata, ale posluchač si z nich mnoho nepobere, ulpívají kdesi ve třetině cesty. Hudebně to je příliš roztříštěné, jako by skupina nevěděla, kam vlastně chce jít, píší někteří kritici. Ale jiní jsou zase nadšení. Z Linkin Park (kapela mimochodem vystoupí 12. června v Praze) se dokonce podle prohlášení některých jejích členů div že nestala angažovaná parta, která myslí na ekologii a globální problémy. Na to se musicserver ostatně zeptal DJe Linkin Park Joe Hahna, když s ním dostal možnost udělat telefonický rozhovor. Tenhle chlapík sice není tou nejprofláklejší tváří šestice, ale zato stál za některými jejími klipy, včetně aktuálního "What I"ve Done", s Mikem Shinodou se také věnuje výtvarnému umění a rozhodně není pravda, že by šlo o najatého turntablistu, jak se dá na internetu občas dočíst...

Na nové desce jste pracovali dva roky, jejímu vydání předcházela dost velká očekávání. Byla reakce veřejnosti podle vašich představ?

Máme z toho radost, jak na "Minutes To Midnight" reagují kritici. Recenze jsou vesměs pozitivní. Aby ne, když jsem na tomhle albu dělali, dávali jsme si fakt záležet. Pracovali jsme na něm poměrně dlouho. Povedlo se nám shromáždit jak nějaké věci tvrdší, tak i kusy popovější. Je to ta nejlepší práce, kterou jsme dali dohromady.

Ty samé recenze vám ale vyčítají, že proplouváte na povrchu, že tomu chybí nějaká jednotící linie. Že zkrátka lovíte příliš mnoho ryb naráz, ale nakonec nechytnete žádnou.

Nepochybně tam je mnoho vrstev, různých sdělení. Naším úkolem je dělat umění, komunikovat s lidmi, promlouvat k nim skrze muziku, klipy, koncerty. To, že jsme na nahrávce pracovali opravdu dlouho a poctivě, se promítlo do toho, že je na ní několik vrstev. A o tom to je. Když pak někdo píše článek, může si klidně vypíchnout jenom určitou část. Stejné to je s posluchači. Tak to má podle mě i být.

Joe HahnŘada interview se točí kolem názvu "Minutes To Midnight", který údajně odkazuje mimo jiné k hodinám, jež obrazně znázorňují, jak blízko je civilizace k nukleárnímu konfliktu. Znamená to, že Linkin Park jsou pesimisté ohledně globálního vývoje?

Vůbec bych to neviděl nějak bledě. Svět stejně jako cokoli jiného má svou pozitivní stránku a také stránku negativní. My jsme se jako kapela vždycky pokoušeli skládat písně o nepříjemných věcech, ale vedle toho jsme vždycky měli i veselejší věci. I ta temná témata se snažíme podávat s nadějí. Chceme, aby naše hudba byla taková terapie. Ano, jsou tam velká témata, jako třeba civilizace, a když se podíváš na klipy, uvidíš možná i depresivní obrazy, ale tak to prostě je, to patří k historii, jejíž součástí jsou i pozitivní věci. Jedna událost může být jak tragická, tak šťastná. Základem všeho je odpovědnost a uvědomování si jí.

Četl jsem, že úvodní singl "What I"ve Done" odkazuje podle vašeho zpěváka Chestera Benningtona k trudnému počínání člověka na planetě. Přijde mi, že dnes každý, kdo chce uspět, musí dělat angažovanou muziku. Nebo aspoň tvrdit, že ji dělá.

Asi ano. Co se "What I"ve Done" týče, jedna interpretace může být ono ubližování Zemi a její zachraňování, ale vedle toho to může mít i čistě osobní rovinu. Vezmi si mezilidské vztahy, kladeš si otázku, zda jsi neublížil přítelkyni či rodině. To je těch více rovin, o čemž jsem mluvil dřív. Ale je pravdou, že kolem životního prostředí se toho teď hodně děje a ta píseň k tomu také odkazuje. Každopádně bych to příliš nespojoval s jednou osobou, každý člověk by to měl poslouchat podle sebe. Na "Minutes To Midnight" se snažíme být jak velmi konkrétní, tak zároveň nechat lidem trochu prostor pro jejich fantazii. Díky tomu nezáleží, jestli to posloucháš v Latinské Americe nebo v České republice.

Linkin Park byli jednou ze skupin, která se podílela - třeba projektem Music Relief - na pomoci lidem, jež postihl hurikán Katrina. Berete podobně velké charitativní akce jako nutnou samozřejmost, anebo je váš přístup hlubší?

U nás to začalo po tsunami v Jihovýchodní Asii. To nás přimělo pomáhat, nějak se na záchraně podílet. Řekli jsme si, že radši, než abychom seděli a stěžovali si, jak je to nefér, půjdeme a něco uděláme. Jsme v takové pozici, že něco dělat je skoro naše povinnost. Nemyslíme si, že spasíme svět. Akorát by nám přišlo škoda nepomáhat, když můžeme. A ve světě se toho děje opravdu hodně, klimatickými změnami počínaje a válkami konče. Ostatně z našeho letního turné projektu Project Revolution chceme za každou prodanou vstupenku vysadit jeden strom, snad jich budou miliony.

Zdá se, že ekologie se opravdu stává velkým tématem hudebního mainstreamu. V červenci nás navíc čeká Live Earth, vy budete hlavní hvězdy show v Tokiu...

Když nás pozvali, abychom se zúčastnili, byla to pro nás výzva. Chtěli jsme tím upozornit fanoušky na něco, čemu je třeba věnovat pozornost, protože se to týká celého světa, všech lidí. A tohle je dobrá šance, jak k tomu přitáhnout lidi. I kdyby to zaujalo jen jednoho posluchače, bylo by to fajn.

Po vydání "Minutes To Midnight" se to v médiích hemžilo proklamacemi, že zemřel nu-metal, když jej opustili jeho nejúspěšnější zástupci. Ulevilo se vám?

Základní problém je, že my jsme se nikdy nepovažovali za nu-metal ani rap-metal. To k nám připojili novináři, kteří nás potřebovali nějak popsat. Je fakt, že metal je pořád velkou součástí naší hudby, jenže vedle toho je tam spousta jiných složek a vlivů. A to, co momentálně reprezentujeme, není úplně tvrdé. "Minutes To Midnight" představuje pořádnou porci experimentů a evoluce. My jsme ale už na počátku chtěli být skupinou, která stojí mimo škatulky. Asi jako spousta jiných.

Zmínil jsi experimenty. Na ty si u vás příznivci zvykli, ať už to byly desky remixů nebo mash-upů. Máte v plánu podobně zpracovat materiál také z "Minutes To Midnight"?

Experimenty jsou pevnou součástí naší tvorby. Je důležité se jim věnovat, dělají hudbu zajímavější. Kdykoli jsme něco takového připravili, byli jsme nakonec sami překvapeni jak z výsledku, tak z reakcí, ať už byly jakékoli. Ale momentálně nějakou přesnou představu ještě nemáme, je to holt brzy. Avšak jisto jistě něco přichystáme, bude to něco přirozeného, co k nám bude pořádně pasovat.

Kritici i fanoušci to od vás budou tak nějak žádat. Nezávidíte ostatně někdy malým rockovým kapelám, které hrají jen pro pár stovek lidí a nikdo jim nekouká pořád pod prsty, jak se to děje u vás?

To bych asi neřekl. Ale víme, odkud jsme přišli, takže se snažíme naše fanoušky přitáhnout i k menším skupinám. Dáváme jim šanci na koncertech, v létě na šňůře Project Revolution máme dvě scény a ta druhá, menší, je určena výhradně nepříliš známým, ale nadějným partám. Jsme s nimi tak v kontaktu, pomáhá to i nám.

A byl to vždycky váš sen, být slavná, mezinárodně úspěšná kapela, anebo to tak přišlo a vy jste si řekli, že teda jo, že tu rukavici zvednete?

Měli jsme strašné štěstí, občas tomu ještě pořád nemůžu věřit, kam až jsme se dostali. Plán to tedy rozhodně nebyl. Řekl bych, že je za tím hodně tvrdé práce a snad i dobrá muzika. Kdybys chtěl poradit, jaká je kouzelná větička, vedoucí k úspěchu, neuměl bych ti ji říct. Ale něco se zkrátka děje.

Linkin Park se těší na české hospůdky

16. prosince 2007 v 0:48 | Liyah |  Linkin Park - Články
Kapela Linkin Park vydává své třetí řadové album s názvem Minutes To Midnight. A 12. června se s novými skladbami představí v pražské Sazka Areně.

Skupinu ověnčenou dvěma cenami Grammy tvoří zpěváci Chester Bennington a Mike Shinoda, kytarista Brad Delson, dýdžej Joe Hahn, basista Dave "Phoenix" Farrell a bubeník Rob Bourdon.

Proslavil ji v roce 2000 debut Hybrid Theory, kterého se prodalo na čtrnáct milionů kopií. V hollywoodském hotelu Sunset Marguis o novém albu mluvili Mike Shinoda a Joe Hahn.

Strávili jste v nahrávacím studiu více než rok a vytvořili sto písní. Jak jste z nich vybrali těch dvanáct, které se objeví na novém albu?
Hahn: Byl to volební, velice demokratický systém. Každý z nás měl jeden hlas a mohl ho dát skladbě, která se mu nejvíce líbila. Stejně tak každý mohl předvést svůj nápad.
Shinoda: Neměli jsme žádné omezení v počtu songů, které se nám líbí. Žádný jsme neprotlačovali, buď se líbil, nebo ne. Najednou jsme se dostali dolů k sedmdesáti, k padesáti a potom jen tuctu. Některé z těch nevybraných představíme na koncertech, jiné po přepracování možná na dalším albu.

V čem se Minutes To Midnight liší od vašich dřívějších desek?
Hahn: Myslím, že ty předcházející by se daly přirovnat k prvním epizodám Hvězdných válek. A teď jsme ve fázi, kdy nastala pátá epizoda The Empire Strikes Back. Snad jen s tím rozdílem, že v tom nemáme žádný špatný konec.

Používáte nějaké speciální techniky a nástroje?
Shinoda: Jistě. Používáme nástroje, které jsme nikdy dřív nezkusili. Experimentujeme se starými modely kytar a se vším možným od zesilovačů přes mellotron až po bicí zařízení, které použili Bestie Boys ke své první nahrávce. S tím nám hodně pomohl producent alba Rick Rubin.

Zvolili jste si pro tohle album nějaké téma?
Hahn: Nesnažili jsme se o nějaké speciální téma, naopak jsme vše záměrně nechali otevřené tak, aby si každý mohl vybrat podle svých představ.
Shinoda: Nechtěli jsme být ničím omezeni. Je v tom určitý trik. Pokud si myslíme, že se něčím omezujeme, snažíme se to najít a zbavit se toho. Takže někdy jsme si ani navzájem nepřiznali, že nějakou nahrávku sestřiháme. Tím jsme se pokusili eliminovat něco, co se podobá negativnímu přístupu. Tohle album má skoro schizofrenický zvuk - v tom smyslu, že každá píseň je úplně jiná.

Má titul Minutes To Midnight nějaký specifický význam?
Hahn: Není to žádný čas oznamující konec světa nebo den posledního soudu. Texty a písně vůbec jsou otevřené interpretaci každého posluchače. Já si osobně myslím, že po tmavé půlnoci přichází světlo ve smyslu smrti a obrození. Konec jednoho a začátek druhého.

Dá se říct, že album zahrnuje nejrůznější styly, alternativní rock, rap a další. Na internetu se tvrdí, že hrajete nu-metal. Jak byste to označili vy sami?
Shinoda: To je starý styl a blbost, která vznikla ze škatulkování žánrů. My jsme začali hrát v době, kdy nu-metal a rap rock už existovaly a každý nám říkal, že do nich patříme. Nikdy jsme si nemysleli, že to je správné, i když nás tam lidé po dlouhou dobu zastrčili. Snažili jsme se proto být ještě více mimo tento trend. Například song Breaking The Habit nemá nic společného s nu-metalem nebo rap rockem. Ale to jméno nu-metal se z nějakého důvodu na nás přilepilo. Už jsme toho měli dost a prostě jsme se o to přestali zajímat. Je nám to jedno! Pokaždé se snažíme přijít s nějakým novým stylem, a tak si kritici budou muset pro nás vymyslet nové visačky. Nejlépe nějaké nové slovo, protože nechceme, aby se nějaký styl na
nás hodil.

Změnil vám úspěch život?
Hahn: Můžu mluvit jenom za sebe. Umožnil mi dělat vizuální věci, které jsem si vždy představoval, a samozřejmě pořídit si přístroje, které jsou k tomu potřebné. Myslím si, že díky tomu mám více tvůrčí svobody.
Shinoda: Mně se splnil můj sen malovat, vytvářet ilustrace a grafický design. Často si beru skicář, a když mám volnou chvíli, tvořím i během koncertní šňůry. Podíváte-li se na moji webovou stránku, www.mikeshinoda.com, mám tam řadu kreseb, které jsou na prodej v limitované edici. Peníze ze zisku jdou na stipendium pro studenty uměleckých škol. Také se podílím na výstavách s jinými autory. Líbí se mi, že jim je jedno, jestli zpívám v nějakém bandu, ale že je zaujaly moje výtvory. Ale musím přiznat, že podobná setkání potřebuji co nejčastěji, abych se ostatním vyrovnal.

Takže ještě nemusíte chodit s bodyguardy po ulici?
Oba: Ne, jen v Česku.

Opět se vracíte do Česka. Na co se kromě fanoušků v Praze nejvíce těšíte?
Shinoda: Oblíbili jsme si českou kuchyni a hospůdky s fascinující atmosférou a zamilovali si pohled z Novotného lávky na Hradčany a Karlův most.

Ája Bufka, MF DNES

Trošičku návrat do minulosti :o)

Linkin Park - Mtm

16. prosince 2007 v 0:29 | Liyah |  Linkin Park - News
Linkin Park se vrací se svým novým albem, Minutes To Midnight, které jim, jak doufají nadobro pomůže dostat se z rap-rockové škatulky a možná přivést rockovou hudbu ze záhrobí.

"Nedávno jsme vtipkovali o tom, že během naší kariéry rock zemřel třikrát," říká nám spolu-vokalista Mike Shinoda. "Byl mrtvý v roce 1998, chvíli před tím, než jsme vydali první desku a všichni nám říkali, "No, nečekejte, že prodáte nějak moc nahrávek, protože rock si už dneska nikdo nekupuje, rock je mrtvý." Pak někdy okolo 'Meteory' byl rock mrtvý, zase, a loni nebo předloni rock znovu umřel. Všechny americké rádiové stanice šli od téhle branže pryč. Takže rock znovu umřel a my jsme tu zase, snažme se dělat to co děláme a ignorovat tenhle cyklus." Je to právě sedm let co Linkin Park prorazili svým albem 'Hybrid Theory' a čtyři roky od jejich posledního alba 'Meteora', ale stále jsou známí spíše jako část takzvané 'nu-metalové' scény.

Linkin Park"Nikdy jsme necítil být její součástí," říká Mike. "Tohle označení se na nás prostě automaticky nalepilo. V minulosti se songy, jako je 'Breaknig The Habit' jsme se snažili tohle označení odkopnout, ale z nějákého důvodu lidé od nás nebyli schopni nu-metal oddělit. Takže jsme do téhle nahrávky chtěli vložit velké úsilí a zbavit se ho. Tím nechci říct, že by jsme vyměnili jednu škatulku za jinou. Osobně nemůžu vystát, když se kapela škatulkuje do jednoho směru. Hlavně ta naše, zbožňujeme dělání tolika různých věcí. Chceme psát úžasnou muziku, ne být součástí scény."

Navzdory, nebo možná právě proto, že vytvořili, tolik populárních (popových) melodií, byli Linkin Park vítáni v rockovém světě s velkou nedůvěrou.Dokonce se objevili (nepravdivé) zvěsti, o tom, že si zvolili jméno tak, aby byli v CD regálech hned vedle Limp Bizkit, když kapela vydělávala miliony.

"To samozřejmě není pravda," říká Mike unaveně, "ale jak víme, lidé dělají různé věci jenom proto, že tomu z nějákého důvodu věří. Mají pocit, že šíří zvěsti anebo si myslí, že je legrační. A tohle legrační opravdu bylo."

Kapela strávila v 14 měsíců psaním 'Minutes To Midnight' a Mike řekl, že jedna z věcí, které mu pomohli, byli zkušenosti, které získal z vlastního hip-hopového projektu Fort Minor.

"S Fort Minor," vysvětluje, " jsem měl možnost vrátit se ke svým kořenům a věcem, které mě bavili při dělání hudby na té nejzákladnější úrovni. Když jsem poprvé dostal klávesy a kytaru a začal na nich dělat různé zvuky, bylo to strašně vzrušující. Prostě jsme hrál a hrál až do té doby než to znělo dobře. K tomu jsem se vrátil v nahrávce Fort Minor a když jsme si uvědomil jak je zábavné jen si tak hrát s různými zvuky a napsat věc tak, jako by to byl můj první song. Tohle jsem si sebou odnesl k Linkin Park".

o MtM

16. prosince 2007 v 0:25 | Liyah |  Linkin Park - News
Takže jak dobré je opravdu nové album Linkin Park?

No, první reakce na poslechové schůzce ukázali, že Minutes to Midnight je přístupně znící album, které účinně předvedlo dozrávání zvuku kapely, bez toho, aby odstranili zvuk starých Linkin Park.

I když kapela mluvila o tom jak jinak album zní v porovnání s předcházejícími nahrávkami, popravdě to zase taková změna v jejich zvuku není. Rubin dal na albu kapele více z usměrněného rocku, ale zase sloupal zvuk generických rockerů, jak je vidět třeba v Given Up, v prvním singlu What I've Done, v Bleed it Out a v No More Sorrow a songy stále přicházejí jako kvintesenční Linkin Park - tvrdý, naštvaný, ale rádiu-přátelský zároveň.

Hlavním rozdílem mezi novým albem a předchozími nahrávkami je nálada a tempo materiálu. Raději než být hlasité, zdeformované a metalické, jsou songy na Minutes to Midnight mnohem pomalejší a propracovanější, se spoustou atmosférických a melodických zvratů. Je to znát na pomalejších věcech jako je Shadow of the Day - mrtvý dvojník "With Or Without You" od U2, ale s nu-metalovým podtextem - a hymně Hands Held High s kostelovými varhany a evangelickou harmonií, taková je nová, vyspělejší, jemnější strana Linkin Park, kterou uslyšíme.

Na druhé straně jsou tu, trudomyslné rockové balady jako Leave Out the Rest, In-Between (která má jako hlavního vokalistu Shinodu) a temný zavírák alba The Little Things Give You Away ukazující, že Linkin Park nejsou nepřátelští, k tomu aby ukázali svou citlivější, emotivnější stránku.

S rovnoměrným rozložením přístupného hlasitého rocku, středně-tempých hymen a upřímných balad, je Minutes to Midnight bezchybným produktem, mainstreamovým albem, které si fanoušci Linkin Park bezstarostně přitisknou k srdci. V termínu hudebního postupu, to ale není až tak dramatický posun, k jakému nás nutila uvěřit kapela a nahrávací společnost, a určitě ne takový, který by odtrhl již existující posluchače, skrz nekontrolovatelné experimenty.

Skoro celou dobu, songy zněli neklamně jako Linkin Park. Mnohem víc než jako něco zásadního zní, Minutes to Midnight jako zvuk dospívající kapely, která se dostává do pohody se svým nově nalezeným satusem největší kapely na světě.

Jojo Linkin Park 4 ever!!!!!

Rozhovor s Chesterem

16. prosince 2007 v 0:20 | Liyah |  Linkin Park - Rozhovory
Linkin Park Chester Bennington byl právě prověřen Kevinem O'Donnellem z Disneylandu -- kde trpělivě čeká ve frontě na Space Mountain se svou ženou a dětmi -- prodiskutoval s ním nové album, Minutes to Midnight, které vychází 15. května.

Chester BenningtonTakže proč jste se rozhodli dát dokupy s Rickem Rubinem? Byl to váš nápad nebo se on ozval vám?
My -- naše kapela -- jsme si udělali seznam lidí, s kterými bychom chtěli spolupracovat. Rick je někdo s kým jsme chtěli spolupracovat od té doby co jsme vůbec začali dělat hudbu. Pokud nepřemýšlíte o práci s Rickem Rubinem jste s největší pravděpodobností idiot, víte co tím myslím? Obrátili jsme se na něj, a po tom co jsme se s ním sešli už jsme se ani neobtěžovali sháněním někoho jiného. Opravdu věcmi pořádně zatřásl jak v hudební tak i v textové části. Hledali jsme nový směr a věděli jsme že nás do něj může dostat.


Který ze songů nejlépe shrnuje vaši práci s Rubinem?
"In Between" je asi ten song, který zachycuje to o čem jsem mluvil, Je to song, který začíná pouze hrou na violoncello. V podstatě je to violoncello a malý nasamplovaný beat. Kousek beatu. Pak přijde Mike a odzpívá celý song.

Odzpívá? On nerapuje?
Přesně tak, zazpívá celý song, je to upřímná, překrásná skladba, a je to něco co by jste od Linkin Park nečekali.

A co třeba "Hands Held High" a "Little Things You Give Away"?
No "Hands Held High" [evokuje zpěv]. A Rick říkal, 'Zpomeňte na to zarapujte to, Miku jdi do toho, co myslíš.' Byl o velice zajímavý kousek hudby k rapování a funguje velice dobře. "Little Things You Give Away" má délku eposu, nádherná jízda, a tak trochu netradičně naaranžovaná. Myslím, že je to něco co reprezentuje rozmanitost celé nahrávky.

Byl text inspirován i vaší charitou na pomoc obětem tsunami Music for Relief?
Kvůli tohle nahrávce jsme udělali takový průzkum věcí z naší perspektivy, nechtěli jsme dělat kázání nebo se dosta do politiky a tak podobně, jsme ve věku kdy se víc soustředíme na věci, které můžeme udělat pro naše životy.

A které Rubinovi nápady se vám líbili, které jste se snažili předělat po svém a které vám moc nesedli?
Všechno co Rick řekl jsme si vzali k srdci. Respektujeme ho, má úžasný hudební vkus a dobré uši takže to bylo samé, 'Zkusíme tenhle beat,' opravdu jsme zkusili všechno. Vzali jsme všechny možné výzvy, to je taky důvod proč jsme napsali skoro sto padesát songů, a postupně jejich počet snižovali až na 12 tracků, které budou na albu.

Jak jste se jich zbavovali? Měli jste něco jako třídící systém?
Všechno jsme třídili a taky jsme hlasovali. Všechno protřídíme, hlasujeme, znovu je protřídíme a pak znovu hlasujeme a tenhle proces se opakoval po celou dobu. Bylo to strašně únavné. Občas se nám tahle demokracie nezdála být moc dobrým nápadem, ale na konci nakonec jsme odkráčeli s nahrávkou, která měla silné texty, hodně muzikální, a opravdu dobře napsaná. Myslím, že [jsme se všichni podívali na Ricka] a pomysleli si, že bychom s tím mohli žít. Že to je dobrý.

Zpívá Mike na albu hodně? Protože songy, které jsem slyšel jste zpíval převážně vy.
Mike to říkával asi takhle, 'Napíšu se mimo hlavní nahrávku.' Moc Mika na tomhle albu nenajdete -- je tam několik songů ve kterých rapuje, má i několik songů ve kterých zpívá, zpívá spíš souzvuky a hodně hraje na kytaru. A, určitě víte, že album produkoval, takže to bylo zajímavé. Už dřív jsme se ho na to ptal, něco jako, 'Hej co to tam děláš? Možná by jsme měli vyzkoušet nějáký rap nebo prostě víc tebe.' A on 'Ne, ne, ne. Tohle je celý tvoje kámo.' Bylo to jako bychom si ho po chvíli prostě přestali tak všímat. Prostě jsme psali songy.

Chazzyho prezentace MTM

16. prosince 2007 v 0:10 | Liyah |  Linkin Park - News
Po čtyřech dlouhých letech, byli včera všechny otázky o třetím studiovém albu Linkin Park, které nese název Minutes To Midnight, zodpovězeny.

Hlavním vokalistou, Chesterem Benningtonem bylo prezentováno, 13-ti songové album pro vybrané představitele médií z Malajsie, Singapuru, Hong Kongu, Taiwanu, Thajska a Indoesie při speciálním sezení v hotelu Le Meridian, v Kuala Lumpur. Soudě podle toho co včera slyšelo Press corps, to vypadá na nejlepší rockovou kapelu této dekády, která tímto albem získává další vítězství. (jedině musím souhlasit :o)))

Kuala LumpurMinutes To Midnight produkované rapperem kapely Mikem Shinodou a legendárním rockovým producentem Rickem Rubinem, je poznamenané explozivním rockem a rapovým hybridem kapely, ačkoliv s lidštějším poselstvím a odvážným experimentováním se zvukem. Což zahrnuje používání rozmanité skupiny nástrojů jako výběrové kytary, zesilovače, mellotrony nebo bubnovou sestavu 808 která byla použita v jedné z nejlepších nahrávek kapely Beastie Boys. Po rytmické stránce je album tou nejmelodičtější, těžce harmonickou prací, co kdy byla vydána, hlavně díky Shinodovi, který tentokrát mnohem víc zpívá než rapuje.

První song, který byl včera slyšet byl plíživý instrumentální kousek nazvaný Waste, následovaný typickou melodií Linkin Park - zaběhnutá, těžce rocková, Given Up.

Bleed It Out začíná zvukem, mluvících lidí a pak zavírání dveří, předtím než do nich vejde Shinoda.

První překvapení přijde v Shadow of the Day, nádherný, téměř až baladově znící kousek, který má v sobě Benningtonovy zatím nejemotivnější a nejcitlivější vokály.
Shinoda se dostane do svého Fort Minor (přezdívka pro jeho sólový projekt) módu v Hands Held High.

Další track poháněný Benningtonovým intenzivním vokálem, No More Sorrow se určitě stane jakousi hymnou, jako One Step Closer a Lying From You z jejich předcházejících alb.

Valentine's Day není tím, čím se z titulu songu zdá být, zatímco In Between otevírá Shinoda, který zpívá opravdu od srdce.

Poslední skladba, The Little Things Give You Away, jen pečetí skutečnost, že je jejich nejlepší. Opravdu chytlavý kousek, zasekne se vám v hlavě.

Odděleně od poslechu alba, byl médiím předveden i videoklip k singlu What I've Done. Režírovaný DJ-em, Josephem Hahnem, video kombinuje nádherný vizuální styl s různým záběry ze zpráv, které z něj dělají téměř dokument. Světové problémy jako válka, životní prostředí, pokroky v biotechnologii, útoky z 11. září a testování nukleárních zbraní jsou jen některé z věcí, kterými se video zabývá.

Chlapci taky zvolili perfektní "look", všichni v kožených bundách a tmavých brýlích. Po poslechu, strávil Bennington asi 30 minut odpovídáním na otázky médií. Mluvil také o možnosti, že by kapela mohla opět vystupovat v Kuala Lumpur.

"Data ještě nebyla stanovena. První věc co udělám až se vrátím zpátky do Ameriky bude, že rozvrhneme data a lokace pro naše světové turné. Doufejme, že dokážeme najít rovnováhu - Jihovýchodní Asie, Evropa, taky Jižní Afrika a Jižní Amerika."

Jejich poslední koncert tady v Kuala Lumpur, který se konal v červnu 2004 byl vyprodaný. Linkin Park se skládá z: vokalistů Benningtona a Shinody, bubeníka Roba Bourdona, DJ-e Josepha Hahna, kytaristy Brada Delsona a baskytaristy Davea 'Phoenixe' Pharrella. Minutes To Midnight bude celosvětově vydáno 15. května.

Song po songu MTM

15. prosince 2007 v 23:59 | Liyah |  Linkin Park - News
(Probuzení)

Mike: Intro track na začátku alba - můžete slyšet jehlu jedoucí po desce myslím, že to docela dost ukazuje tón toho co přijde.

GIVEN UP (Vzdávám to)

Brad: Měli jsme jeden opravdu hnusný song s názvem 'fire in the city' - v refrénu byli dokonce slova 'fire in the city'! Mike byl jediný komu se ten song líbil. Raději než celý song potopit jsme se rozhodli nacpat do něj dobré části.

Mike: Cítil jsem se jakoby mi Brad ukradl auto a vytrhl z něj rádio.

Brad: Vzal jsem základní melodii a bubny a vystavěl kolem nich zvlaštní zvuky, které se dotvořili song. Chester' řve: 'What the fuck is wrong with me? Put me out of my fucking misery!' (Co to kurva se mnou je? Dostaň mě z mýho utrpení!) takže, aniž bych vysvětlil o čem všem song je, vám je určitě jasné že není moc šťastný.

LEAVE OUT ALL THE REST (Vynechat zbytek)

Chester: Od začátku jsme věděli, že z tohodle songu bude singl, takže jsme tvrdě zapracovali na textech. Během toho zpívám 'Pretending someone else can save me from myself' (Předstírám, že mě někdo může zachránit před mnou samotným) protože mám pocit, že je to jako omluvný dopis, o tom, že jsem se posunul dál, ale chci aby si lidi pamatovali to dobré co jsem udělal a ne to špatné.

BLEED IT OUT (Vykrvácet to)

Mike: Text k tomuhle jsem psal asi 100x. Je těžké, jako textař přijít s novou verzí, nad kterou strávíte hodiny času a kapela vám řekne, že to ještě není ono. Jedou si poslechli 30 vteřin textu a řekli mi abych s tím začal úplně od znova. Bylo to dost tvrdý. Cítil jsem se jako bych jim přinesl slova, dostal ránu do ksichtu a pak se vrátil ke kreslícímu prknu. Když jsem konečně došel k tomuhle, řekl jsem kapele 'Myslím, že nikdo jiný než my by takový song nevytvořil'. Je to kurevsky bizarní smrtící-párty-rapová-venkovská tancovačka!

SHADOW OF THE DAY (Stín dne)

Brad: U tohohle bylo nejtěžší správně nastavit hřeby (? nebo cvočky nebo bůhví co). Nejdřív to znělo spíš jako nějáká zkopírovaná derivace, ale pak jsme do toho vrazili jiné elementy. Dali jsme do toho akustickou kytaru, pak elektrické banjo a potom marimbu. Je to rozhodě jeden z našich nejlepších songů.

WHAT I'VE DONE (Co jsem udělal)

Mike: Na ostatních albech, Brad a já začínáme každý song spolu. Ale tohle byl první song, který jsme začali a poslední, který jsme dokončili. Chtěli jsme song, který by zabalil atmosféru celého alba a myslím že se to povedlo právě v tomhle songu. Pokaždé když si ho poslechnete dostanete něco jiného.

HANDS HELD HIGH (Ruce držte vysoko)

Mike: Rick nám řekl, že pokud něco zní tak, že to potřebuje rap, měli bychom zkusit zpěv naopak. Proto má tenhle song v sobě rap.

Brad: Spousta nejúžasnějších náhod se stala tím, že jsme zkombinovali různé elementy, které se k sobě vůbec nehodili.

NO MORE SORROW (Už žádné utrpení)

Rob: Tohle je pravděpodobně nejtvrdší song na albu. Ze začátku se mu říkalo 'EBow idea' Rick řekl Bradovi, že by mohl zkusit použít EBow [kytarový efekt] v jiném songu. Když na tom začal pracovat, byl frustrovaný a přišel s otvírákem tohodle songu.

Chester: Myslím že tohle je skladba, kterou by jste měli poslouchat ve sluchátkách, protože uslyšíte jiné věci, tenhle song ukazuje hloubku téhle nahrávky.

VALENTINE'S DAY (Den svatého Valentýna)

Chester: Určitě nejpopovější song na albu. Občas musíme být velice opatrní abychom neztratili celistvost toho co děláme - jsme hodně temná kapela a líbí se nám, že to tak je. Mluvíme o nepříjemných věcech a snažíme se aby zněly příjemněji. Snažili jsme se to udělat právě tady v tomhle popovějším songu a mám opravdu rád tuhle stránku alba.

IN BETWEEN (Uprostřed)

Chester: Věděl jsem, že by Mike měl tenhle song nazpívat. Jednou jsem to zkusil i já, a odvedl dobrou práci, ale nemělo to prostě tu sílu Mikova výstupu protože opravdu věřil tomu co zpíval. Ať se ten zmrd v songu omlouvá za cokoliv, myslí to kurevsky vážně! Myslí to upřímně a od srdce.

IN PIECES (V částech)

Chester: Nedávno jsem se rozáděl a bylo to pro mě opravdu těžké. Znovu jsem se pak oženil, takže tu byl obrovský protiklad. Nějákou dobu jsem nemohl být úplně šťastný se svým novým životem, nemohl jsem ten předchozí jen tak ukončit. O tom ten song je. Hudba má tak trochu reggae atmosféru. Je opravdu úžasné jak se song vyvíjí, skrz pop až na konci zní jako skrz na skrz rockový song.

THE LITTLE THINGS YOU GIVE AWAY (Ty malé věci, které dáváš pryč)

Brad: Náš nejoblíbenější song na albu. Je to největší věc, na které jsme kdy dělali. Nemohli jsme za ni dát už nic jiného, tahle by to ostatní zastínila. To co ji opravdu utváří je kytarové sólo.

Mike: Brad se snaží sólovkám vyhýbat, protože se nerad předvádí. Ale když to sólíčko zahrál, byl to jeden z nejemocionálnějších momentů, které jsme kdy nahráli. Říká to co text, ale beze slov.


Rozhovor s Chazzym

15. prosince 2007 v 23:53 | Liyah |  Linkin Park - Rozhovory
Kapela už nezní jako rap-rock, alespoň na většině songů nového alba (vyjímkami jsou: singl, "What I've Done", který byl dnes vydán, "Given Up" a "Bleed It Out").

Mnohem melodičtější album upoutá naši pozornost propracovanými texty a několika baladami, jako "In Between", o podvodech, a "Valentine's Day". Co se týče politicky laděných songů, tak hlavním je určitě "The Little Things Give You Away", jedna z nejlepších skladeb na CD, je o hurikánu Katrina a zničení New Orleans.

V exkluzivním interview s Folhateen, v Los Angeles, mluvil vokalista Chester Bennington o partnerství s producentem Rickem Rubinem, o změnách ve zvuku a jejich koncertu v Brazílii, který proběhl před třemi lety.

Folha: Jste rád, že "Minutes to Midnight" bude konečně vydáno?
Chester: Byl to opravdu dlouhý proces. Vložili jsme do toho tolik energie. Ale nebylo to lehké. Spousta práce. Snažili jsem se překonat sami sebe v mnoha aspektech, ale zase ne že by jsme se zbláznili a chtěli všechno brzo skončit (smích).

Folha: Jak by jste vysvětlil vývoj zvuku kapely?
Chester: Šli jsme do studia rozhodnutí, že chceme skládat hudbu jiným způsobem. Chtěli jsme ukázat esenci Linkin Park v novém balení. "Výměna pneumatik" (??) byla dobrá část procesu.

Folha: Co přinesl Rick Rubin do zvuku Linkin Park?
Chester: Abych řekl pravdu, řekl: "Nedávejte se cestou, kterou si myslíte, že by se Linkin Park měli vydat, songy které by jste měli psát. Nic takového". Na začátku, jsme napsali spoustu songů, které by se mohli klidně stát částí našich předchozích alb, a on nám řekl ať je všechny vyhodíme".

Folha: Co se změnilo?
Chester: Předtím bylo všechno podáváno tou samou cestou. Teď třeba, Mike [Shinoda] o dost víc zpívá. Mohlo by se zdát, že na nahrávce vůbec není, ale dělá spíš víc dobarvujících věcí. V několika skladbách zpívá i sám. Předvádíme tady sami sebe v jiném světle. Změnili se nám účesy, oblečení a, a je to tu, nová věc.

Folha: Co nástroje a styly? Co je jinak? Co jste dělali úplně poprvé?
Chester: Některé věci jsme minimalizovali. Experimentovali se spoustou zvuků kytar a stylů, vyzkoušeli hodně bubnových sestav, hráli na banjo a xylofon, spoustu šílených věcí.

Folha: K jakému tématu se teď blížíte?
Chester: Jsme starší a reagujeme jinak. Dokonce i nenávist na tomhle albu není stejná jako ta na předchozích nahrávkách.

Folha: Prý máte i songy s politickou tématikou.
Chester: Chtěli jsme obsáhnout i politický úhel pohledu, ale bylo důležité aby v tom nebyla předpojatost k agendě. Neměl by to být song, který by vám měl říkat jak přemýšlet o tom co je správné a co je špatné. Mělo to být něco co jsme si všimli, že něco dokazuje a že k tomu máme co říct.

Folha: "The Little Things Give You Away" je o hurikánu Katrina.
Chester: By inspirován cestou do New Orleans k pomoci na záchraných pracech. Mluvil jsem s několika lidmi o jejich zážitcích po hurikánu a něco o tom napsal, z jejich perspektivy. Myslím že je to pěkný ale zároveň i tvrdý song.

Folha: Už jsou to téměř tři roky co jste byli naposledy v Brazílii. Jaký to byl zážitek?
Chester: Úžasný. Pořád je to největší show na které jsme dělali. Live8 bylo pro 800 tisíc lidí, ale všichni tam byli v rámci celého festivalu. Nebyla to Naše show. Když jsem v Brazílii vyšel na pódium, úplně jsem zdřevěněl. Fantastické!